Vypravili jsme se ke kamarádům na chatu do Krušných hor. Dopadlo to nad očekávání dobře. Natálka se rozjezdila na lyžích v pěkném areálu Plešivec. Tobiáš měl plastové lyžičky a taky ho to bavilo.
Plešivec je jen pár let staré lyžařské středisko. My jsme vyzkoušeli jen dětskou část, která je poměrně daleko od velkých lanovek. Pěkné je, že tu mají dětskou hernu, když se potřebujete s dětmi ohřát. Zbytek střediska můžete shlédnout na videu ze Streamu.
Krátký stopmotion na zabavení se s Natálkou a jejími oblíbenými princeznami Amber a Sofií.
Opět jsme použili aplikaci Stikbot, ale potom jsem v Adobe Premiere Elements přidal Naty komentář, který jsme nahráli. Jde to nějakým způsobem i ve Stikbotu, ale je to podivné, tak jsem se s tím nechtěl párat.
Dneska je venku ošklivo, navíc doléčujeme nemoci, a tak jsme zalovili hluboko ve skříňkách a objevili např. sbírku Dětských jízdenek, které děti dostávají ve vlaku ČD.
Jízdenky jsou číslované a zajímalo nás, jak vypadaly ty první, které ani nemáme, protože se začaly vydávat už v roce 2007. My jsme našli nejmladší č. 12 z roku 2011 (kterou jsme ale museli určitě dostat někdy později).
Narazili jsme tak na web masbirka.cz, kde jsou skoro všechny vyfocené. Poctivě jsme si tam naklikali, které jízdenky máme a dvě dokonce přidali.
Naši sbírku si můžete prohlédnout zde.
Pokud se vám doma válí Dětské jízdenky, které nechcete a jsou to čísla, které nemáme, klidně si je vezmem, případně vyměníme, některé máme víckrát. Je to asi jediná věc, kterou děti kupodivu nepoztrácely a mají je uložené v obálce.
Táta přišel s tím, že pan Čáka v jedné ze svých knih popsal srdce Brd. Jeho vrchol je na zámku Tři Trubky a dále ho vykreslují kopce v centrální části Brdských hřebenů. Ještě se Zdendou jsme se vydali toto území prozkoumat. Toulali jsme se kolem krásných potoků, našli pár příjemných tábořišť, kde je ohniště a jednoduché lavičky. Na jednom jsme také přespali, v noci bylo příjemných -7°C.
A jedna fotka se líbila i na Instagramu CHKO Brdy.
Hned na začátku roku 2018 jsme vyrazili na výlet a odlovili cache s pořadovým číslem 2000.
Nejdřív bylo nutno dolovit 3 cache, tak jsme se ještě stavili např. v Hluboši, kde mají pěkný kostel. Tam jsme taky “polítali” s dronem.
Potom jsme se podívali na slaměný betlém v Čeňkově, kde zrovna vyráželi tři králové s anděly na průvod vesnicí a vyfotili se s námi.
Na dvoutisícovku jsme si vybrali GC49CWW Jakubův vodní mlýnek, který je na moc pěkném místě v Brdech.
Tak uvidíme, jak nás Geocaching bude letos bavit, jestli prolomíme sestupnou tendenci.
Konečně jsme se vydali na nejvyšší horu Brd. Překvapilo nás, že na mnohých místech nedávno zrušeného vojenského prostoru jsou opět cedule se zákazem vstupu, viz tento článek.
Ze začátku to byl trochu boj s vlaky a výlukami. Chtěli jsme dojet jinam, nakonec jsme vyráželi z Jinců. Díky tomu jsme ale navštívili pivovar Vilém a prošli si krásné Jinecké hřebeny. Spali jsme kus pod Tokem, kam jsme druhý den vylezli. Všichni jsme poprvé stanuli na nejvyšší hoře Brd.
Tok je dnes tvořen z velké části bývalou dopadovou plochou, ze které ale není moc výhled. Vrchol zaměřený roku 1927 i ten, který je v nynějších mapách, jsou v zalesněné části, takže tam už není vidět vůbec nic. Navíc přišla mlha. Takže jsme byli rádi, že jsme se trochu rozhlídli předtím z Houpáku.
Když už venku není tak hezky, rozhodli jsme se navštívit Království železnic. Stylově vlakem. Takže stress s oblíkáním, hledáním slevy na poslední chvíli, dobíhání vlaku atd. Ale pak už to šlo lépe. Až na to, že děti moc nezajímalo, co jezdí a svítí na modelu, běhaly spíš po těch malých tlačítkách, které na modelu něco spustí (slepice na dvoře, padající strom, větrnou elektrárnu, ..). Pak je taky hodně bavilo ovládání simulátoru tramvaje, busu a lokálky, které si v muzeu každý může vyzkoušet.
Vzali jsme děti do Cyklohráčku, což je několik spojených lokálkových vozů, ve kterých jsou hry a hračky pro děti.
Péťa jela s dětmi ze Smíchova na konečnou do Zlonic a já autem kolem. Cestou jsem dělal video. Ve Zlonicích je ještě železniční muzeum, ale to jsme vynechali, protože tam byla strašná fronta všech, co přijeli Cyklohráčkem. Péťa ho přezdívala “peklo na kolejích”. Dětí v něm bylo asi opravdu dost ;). Jeli jsme tedy na oběd a do cukrárny ve Slaném.
Tobiáš byl bohužel nemocný, tak jsme na oslavy 25 let provozu příměstských vlaků Pražské integrované dopravy na Smíchov, vyrazili jen s Natálkou.
Kromě jiných vlaků tu byl k vidění CityElefant se speciálním nátěrem k tomuto výročí:
Musel jsem dceři ukázat, čím jsem jezdil do školy. Bezďáček included, i když tu vlak byl vystaven jen 1 den 🙂
Zavítali jsme i do Výtopny Zlíchov:
